Indiánské jazyky

Seznam nejvýznamnějších publikací

• Canger, Una. „Nahuatl dialectology: A survey and some suggestions.“ IJAL 54, 1, 1982, s.28–72.
• Dakin, Karen. „La familia Utoazteca, una visión de lo que hay y de lo que falta hacer”. In Panorama de los estudios de las lenguas indígenas de México. (Ed.) Leonardo Manrique, et al. Vol. I. (11-136). Quito: Ediciones Abya-Yala, 1994
• Darin, Karen. „The Characteristics of a Nahuatl Lingua Franca.“ In Texas Linguistic Forum 18, Ed. Frances Karttunen. Texas: U of Texas, 1981, s. 55-67.
• Flores Farlán, José Antonio. „Language revitalization, maintenance and development in Mexico: the case of the mexicano (nahuatl) language. World Conference on Language Policies, Barcelona 16-22 Apr 2002. In Lingua pax http://www.linguapax.org/congres/taller/taller2/Flores.html#top
• Flores Farlán, José Antonio. „Transferencias náhuatl-español en el Balsas (Guerrero, México). Reflexiones sobre el desplazamiento y la resistencia lingüística en el náhuatl moderno“. In Amerindia, 25, 2000, s. 87-105.
• Flores Farlán, José Antonio. Cuatreros somos y toindioma hablamos: contactos y conflictos entre el náhuatl y el espaňol en el sur de México. México: CIESAS, 1999.
• Garibay, Ángel María. Historia de la literatura náhuatl. México, Ed. Porrúa, 2000 (2.vydání
• Guzmán, Betancourt, Ignacio. „Noticias tempranas acerca de la variación dialectal del náhuatl y de otras lenguas de México”. In Estudios de Cultura Náhuatl v 23, s. 83-116.
• Heath, Shirley. Telling tongues. New York: Columbia University, 1972.
• Hill, Jane. Speaking mexicano. Arizona, U Press of Arizona, Tucson, 1986.
• Horcasitas, Fernando. Los cuentos en náhuatl de dona Luz Jiménez. México: UNAM, 1979.
• Knab, Tim. „Vida y muerte del Náhuatl”. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 345-370.
• Lastra, Yolanda y Fernando Horcasitas. „El náhuatl en el estado de Tlaxcala“. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 275-323.
• Lastra, Yolanda. El náhuatl de Tetzcoco en la actualidad. México, UNAM, 1980.
• Lastra, Yolanda. Las áreas dialectales del Náhuatl moderno. México: UNAM, 1986.
• Launey, Michel. „La valoración de las lenguas indígenas de América: nuevos hitos para la Linguística“. In Actas I congreso de lenguas indígenas de Sudamérica. Ed. Luis Miranda. tomo I. Perú: Universidad Ricardo Palma, 2000, s. 85-95.
• León-Portilla, Miguel and Earl Shorris (Eds.). In the Language of Kings. An Anthology of Mesoamerican Literature – Pre-Colombian to the Present. New York: W. W. Norton, 2001.
• León- Portilla, Miguel. Aztécká filosofie. Praha, Argo, 2002
• León-Portilla, Ascensión. Tepuztlahcuilolli. Impresos en Nahuatl. México: UNAM, 1988.
• Lockhart, James; Frances Berdan; Arthur J. O.Anderson. The Tlaxcala Actas. A compedium of the Records of the Cabildo of Tlaxcala ( 1545-1627). Slant Lake City: U of Utah Press, 1986.
• Mar-Molinere, Clare. The politics of language in the Spanish – Speaking Worl. London, New York: Routledge, 2000.
• Modiano, Nancy. „Public Bilingual education in Mexico”. In International Handbook of Bilingualism and bilingual education. Ed Ch. Bratt Poulsen, s. 311-327.
• Montemayor, Carlos (Ed.) Situación actual y perspectivas de la literatura en la lengua indígena. México: Consejo Nacional para la Cultura y las Artes, 1993.
• Monzón, Cristina. Registro de la variación fonológica en el náhuatl moderno. Un estudio de caso. México: CIESAS, 1990.
• Narrativa Nahuatl Comtemporánea. Yanciuc Nahuasasanili. México: Editorial Diana,1994.
• Natalio Hernandéz. Canto nuevo de Anahuac. Yancuic Anahuac Cuicatl. Poesía Nahautl México, Editorial Diana, 1994.
• Solano, Francisco (Ed.).Documentos sobre política lingüística en Hispanoamérica 1492-1800. Madrid: Consejo Superior de Investigaciones Científicas, 1991.
• Suárez Roca, José Luis. Lingüística misionera española. Oviedo: Pentalfa ediciones, 1992.
• Valiňas Leopoldo. El náhuatl en Jalisco, Colima y Michoacán. El náhuatl en el estado de Tlaxcala. In Anales de Antropología. Instituto de Investigaciones Antropológicas, UNAM, v. XVI, 1979, s. 325-344.
• Vargas Ramírez, Jesus. Nahuas de la Huasteca Veracruzana. México, INI, 1994.
• Michel Launey: Introducción a la gramática y literatura náhuatl. México, Unam, 1992.
• Flores Acre, J.C.: Ma titlatocan Nahuallatolli. Hablemos Náhuatl, México, 2000.

Písemné prameny k nahuatlu

Písemnictví v nahuatlu zahrnuje neobyčejně velké množství psaných materiálů a dokumentů, pojímajících texty charakteru literárního, historického a náboženského. Písemnictví v nahuatlu prošlo dvěma obdobími „záchrany“ literární produkce: v 16. století španělští duchovní zdokumentovali literární tvorbu z předhispánského období, a od 30. let 20. století do současnosti se v indiánských komunitách zaznamenává lidová slovesnost (legendy, povídky, memoáry).
Po příchodu Španělů můžeme hovořit o vlastní produkci literárních památek z pera rodilých mluvčích(až na několik nepatrných výjimek) teprve od 80. let 20. století. Z toho lze vyvodit, že produkce materiálů v nahuatlu má sice tradici mnoha staletí, avšak teprve v poslední době začali rodilí mluvčí nahuatlu vytvářet vlastní literární památky. Většina památek vzniklých v koloniálním období byla vytvořena z podnětu představitelů španělské společnosti za účelem obracení na křesťanskou víru (náboženské texty) nebo za účelem dokumentace koloniální reality (historické a literární texty, některé kodexy), a nesloužila tedy jako výraz sebevyjádření indiánské společnosti. Historické a sebrané literární texty byly spíše určeny pro publikum evropského původu.

Lingvistické práce k nahuatlu: historický přehled

Nahuatl je považován za jeden z nejlépe zdokumentovaných indiánských jazyků na americkém kontinentě, a to především ve své podobě z koloniálního období. Bohatost dokumentů dala vzniknout i značnému vědeckému zájmu ve 20. století. Zájem o nahuatl jako takový můžeme vymezit ze dvou perspektiv: jednak chronologicky a jednak z pohledu přístupu badatelů (kdo vytváří materiály a za jakým účelem).

Z chronologického hlediska se největší zájem o studium nahuatlu formoval bezesporu od druhé poloviny 16.století do 17. století, kdy španělští misionáři vytvořili nevídané množství deskriptivních, gramatických i lexikálních prací. V koloniálním období byly sestaveny přes dvě desítky gramatik nahuatlu, což se ve srovnání s evropskými jazyky vyrovná málokterému z nich. Španělští misionáři přinesli na americký kontinent tradici psaní gramatik, která byla v roce 1492 započata sepsáním první gramatiky kastilštiny Eliotem Antoniem Nebrijou (1444-1522). Tento renesanční učenec ukázal, že i latinské dialekty (v jeho případě kastilština) mají pevnou a pravidelnou gramatickou strukturu, a mohou být pro svoji odlišnost považovány za samostatný jazyk.Tím dal nepřímo podnět k dalšímu studiu neklasických jazyků, což se v 16. století promítlo do studia indiánských jazyků. První gramatika nahuatlu byla sepsána už dvacet let po dobytí Aztécké říše v roce 1547 františkánským knězem Andrésem de Olmos. Poté následovala z pera španělských duchovních celá řada dalších lingvistických studií nesoucí název arte de la lengua mexicana. K nejznámějším autorům patří Horachio Carochi (gramatika z roku 1645) a Alonso Molina, který kromě gramatiky sestavil také jeden z dodnes nejkomplexnějších slovníků o nahuatlu. Od konce 18. století po celé 19. století celkově ubývá zájmu o domorodé jazyky. V době po získání nezávislosti se vydávají koloniální gramatiky nahuatlu a zájem o nahuatl se omezuje na oblast lexikální s cílem vymezit mexickou španělštinu.

Ve 20. století se postupně formuje systematičtější vědecký zájem o nahuatl. Podstatný podíl na tomto zájmu lze přičíst americké organizaci Summer Institute of Linguistics. Bibliografická příručka Tepuztlahcuilloli. Impresos en náhuatl. Historia y bibliografía. (1988) od Ascension H. León-Portilla, México registruje kolem tří tisíc odkazů na publikace v nahuatlu a o něm z let 1546 až 1985. V odborném časopise v Estudios de Cultura Nahuatl e každoročně aktualizována bibliografie nahuatlu. Od druhé poloviny 20. století se mezi mexickými a zahraničními badateli formuje zájem o klasický nahuatl (např. američtí lingvisté S. Stark, James Lockhart, Frances Karttunen), vznikají též historicko-srovnávací studie (Karen Darin, Terrence Kaufmann, Lyle Campell). Od 70. let se začíná uplatňovat zájem o současný nahuatl z pohledu dialektologie (Yolanda Lastra, Una Canger) a sociolingvistiky (Jane Hill, J.A. Flores Farlán).

Druhá perspektiva jak posuzovat lingvistický materiál o nahuatlu, je na základě jeho účelnosti, tj. za jakým účelem byl sestaven, kým a pro koho.

Španělští kněží a misionáři v koloniálním období studovali původní jazyky s cílem osvojit si je za účelem obracení podmaněného obyvatelstva na křesťanskou víru. Vytvořili materiály jako gramatiky, slovníky, konverzační příručky, překlady náboženských textů apod. Touto aktivitou misionáři mimo jiné přispěli k jedinečnému zdokumentování současného nahuatlu, zdokumentování, které se v druhé polovině 20. století stalo objektem značného vědeckého zájmu. Kvantita i kvalita materiálů o nahuatlu z rukou španělských misionářů přesáhla primární cíl produkce materiálů pro potřeby obracení na víru, a proto bývají misionáři označováni za první lingvisty na americkém kontinentě.

Za misionáře moderní doby bývají označováni spolupracovníci současné americké organizace Summer Institute of Linguistics (SIL), která je v Latinské Americe spíše známa pod názvem Instituto Lingüístico de Verano (ILV). Provázanost SIL s náboženskou evangelizační skupinou Wickliffe Bible Translators, jejímž primárním cílem je překlad bible do všech jazyků, přispěla ke značně kontroverzní historii SIL. Počátky SIL se datují do 30. let 20. století, kdy její zakladatel William Cameron Townsend pořádal školení misionářů-lingvistů, kteří pak v indiánských komunitách v Mexiku vytvářeli překlady bible do lokálních variant indiánských jazyků. Z této překladatelské aktivity vznikla na poli deskriptivní lingvistiky celá řada teoretických a především konkrétních studií o jednotlivých indiánských jazycích. Součástí aktivit SIL byla i produkce didaktických materiálů v indiánských jazycích s cílem naučit rodilé mluvčí číst a psát. V Mexiku byla dokonce SIL ve 40. letech 20. století přizvána ke spolupráci s ministerstvem školství (Secretaría de la Educación Pública – SEP) s cílem vytvořit program na podporu gramotnosti v indiánských jazycích. Náboženský podtext organizace i její politická angažovanost vyvolaly značnou kritiku a v 60. letech byla spolupráce se SEP ukončena. Přesto se SIL zasloužila o překlad Nového zákona nebo celé bible do většiny variant indiánských jazyků. V případě nahuatlu zhotovila překlad bible do jeho 15 variant a na dalších třech překladech stále ještě pracuje.K většině variant nahuatlu byly vypracovány i gramatiky a slovníky. Do dnešního dne funguje SIL jako nezávislá organizace prakticky ve všech zemích Latinské Ameriky (také v Africe, Asii a Indonésii) a zabývá se studiem lokálních jazyků a jejich variant za účelem přetlumočit Písmo mluvčím všech různých jazyků.

Další organizace, která se věnuje produkci jazykových materiálů o nahuatlu, je mexické ministerstvo školství (SEP). Jak bývá konstatováno řadou odborníků, produkuje SEP od 50. let pro účely vzdělávání indiánského obyvatelstva edukační materiály jako nepřímý nástroj k jazykové asimilaci mluvčích indiánských jazyků s cílem usnadnit jim osvojení španělštiny a efektivněji tak překlenout přechod z indiánského jazyka na španělštinu.

V posledních desetiletích došlo k celé řadě aktivit pro podporu a rozvoj nahuatlu a také pro podporu gramotnosti u starších mluvčích. Pro podporu gramotnosti v domorodém jazyce vznikla celá řada materiálů. Od 80. let vydává Oddělení pro vzdělávání Indiánů (Dirección general de la educación indígena) učební materiály v nahuatlu (cvičení a texty pro 1. – 6. třídu bilingvní ZŠ). V devadesátých letech byly na Mexické národní autonomní univerzitě (UNAM) a na vědeckém pracovišti CIESAS založeny katedry indiánské lingvistiky určené rodilým mluvčím, jejichž cílem je překlenout absenci domorodých mluvčích v akademických kruzích a vyškolit domorodé odborníky pro indiánské komunity. Skutečností však zůstává, že jsou domorodí odborníci v oblasti studia nahuatlu spíše výjimkou.