Indiánské jazyky

V současné době lze u nahuatlu stejně jako u ostatních indiánských jazyků v Mexiku pozorovat opačný vývoj regionálních variant jazyka (dialektů), než jaká je tendence u jazyků národních. V případě státem podporovaných jazyků má areálová variabilita tendenci ubývat ve prospěch standardního jazyka. Na této skutečnosti se podílí celá řada faktorů, které v případě nahuatlu chybí, jakými je například vliv medií, podpora jednotné standardizované normy jazyka v procesu vzdělávání a úředním styku, stírání komunikačních vzdáleností mezi mluvčími z různých regionů apod.

Pro nahuatl je charakteristická bohatá dialektální variabilita (např. divergence přízvuku, lexikálních i gramatických jednotek). Varianty nahuatlu jsou rozčleněny do tří hlavních oblastí: centrální, východní a západní periferní /dle U. Canger/.

Historicky se variabilita nahuatlu prohlubuje od příchodu evropských kolonistů a od ustanovení koloniálního řádu v 16.století. Existovala již ale mnohem dříve, jak dokazují zmínky v řadě koloniálních dokumentů, nicméně pádem aztécké říše došlo k postupnému vytlačení nahuatlu z pozice oficiálního a administrativního jazyka, a nahuatl se stal pouze lokálním jazykem v indiánských komunitách. Centrální oblasti bývalé aztécké říše byly tlaku jazykové asimilace vystaveny nejvíce, protože se Tenochtitlán stal správním centrem kolonie, a následně se v něm koncentrovala španělsky mluvící společnost. Nahuatl se uchoval především v oblastech vzdálenějších od bývalého centra říše Aztéků a právě geografická vzdálenost se výrazně promítla do jeho variability.

Variabilita nahuatlu je způsobena nejen geografickou izolací mluvčích nahuatlu, ale je také posílena skutečností, že jazyk není používán k širší komunikaci na institucionální a regionální úrovni. Oblasti s koncentrací mluvčích nahuatlu tvoří osamocené enklávy, kde komunikace v indiánském jazyce probíhá výlučně v omezeném kontextu na lokální úrovni. Výsledkem toho je, že má každá obec vlastní formu jazyka lišící se od formy jazyka sousední obce, což výrazně přispívá k jazykové diferenciaci. Na institucionální úrovni je pro nahuatl charakteristická nepřítomnost komunikace v písemné či orální formě na meziregionální úrovni.

Jak ukazují má data získaná z dotazníků pro bilingvní učitele, variabilita není z perspektivy samotných mluvčích nahuatlu považována za problém. Učitelé byli dotázáni, zda registrují variabilitu jazyka ve své komunitě, a zda mají zkušenosti s variantami nahuatlu z jiných oblastí. Všichni dotazovaní se shodují na tom, že existují různé varianty nahuatlu (uvádějí především rozdíl v intonaci, výslovnosti a existenci odlišných lexikálních výrazů). Variabilita nahuatlu není považovaná za problematickou právě proto, že nahuatl není aplikován ke komunikaci mimo lokální prostředí, ani není používán v písemném projevu samotnými mluvčími. Pouze jeden učitel uvedl, že se setkal s negativní percepcí své varianty nahuatlu, a to u svých žáků, kteří se smáli jeho výslovnosti a žádali ho, aby na ně hovořil španělsky.

Současná bohatá variabilita nahuatlu klade před entolingvisty a pedagogy náročný úkol při produkci didaktických materiálů a při podpoře programů gramotnosti pro jeho mluvčí. Variabilita nahuatlu je v jistém smyslu považována za překážku k vytvoření jednotné standardizované normy, která by mohla fungovat pro komunikaci na regionální a administrativní úrovni. K tomu přispívá i fakt, že volba abecedy a ortografické normy indiánských jazyků je předmětem dlouholetých sporů, do kterých se promítají zájmy státních vzdělávacích institucí, mluvčích indiánského jazyka a v neposlední řadě i organizace SIL. V případě nahuatlu neexistuje shoda v užívání jednotné ortografické normy (např. psaní k místo c, dále ua/wa místo hua, zaznamenání rázu apod.). Školní materiály vydávané mexickým ministerstvem školství /SEP/ jsou publikovány ve čtyřech variantách nahuatlu. Bibla byla přeložena náboženskou organizací Wicleff Bible Translators dokonce do 15 variant nahuatlu.

V této souvislosti není překvapující, že zájemci o osvojení tohoto jazyka narážejí na pochopitelné obtíže. Jak konstatuje přední expert na současný i klasický nahuatl Michel Launey v předmluvě učebnice gramatiky klasického nahuatlu, pro vysoký počet a rozmanitost dialektů není možné sestavit standardní učebnici moderního nahuatlu. Zájemcům doporučuje poněkud obtížnou cestu – osvojit si základy klasického nahuatlu, který je nejblíže kterékoliv variantě nahuatlu.