K nahuatlu jsem se dostala poněkud oklikou. Studovala jsem španělštinu a dánštinu na FFUK v Praze a při stáži na Kodaňské univerzitě jsem se jako nadšená iberoamerikanista účastnila přednášek na tamním oddělení indiánských kultur a jazyků. V Kodani jsem si osvojila základy klasického nahuatlu a o rok později jsem se na stáži na Texaské univerzitě v Austinu seznámila s prvními mluvčími mayštiny, kačuánštiny a dalších amerických původních jazyků. Tam jsem si uvědomila, že je trochu nuda studovat klasický nahuatl, a dala jsem si za cíl jet se po stáži na současné mluvčí nahuatlu podívat. Shodou náhod jsem se dostala do severo mexického města Zacatecas, kde žije malá komunita desítek mladých lidí z nahuaské Huasteky. Jedna mladá žena zrovna chystala svatbu ve své rodné obci ve Veracruzu a vzala mě sebou. Já se během příprav na svatbu seznámovala s životem současných mluvčích nahuatlu a plánovala další výzkumný pobyt-
O dva roky později jsem absolvovala v regionu La Huastaca roční terénní výzkum na téma jazyková situace současného nahuatlu. To už jsem se nastěhovala na pár měsíců do několika místních rodin a zblízka pozorovala, jak tam žijí, které jazyky používají, jak praktikují staré rituály za dostatek deště, bohatou úrodu kukuřice, zatímco většina mladých se touží co nejdříve odstěhovat k příbuzným do měst. Přezdívali mi „xinola“ (žena z města).
V roce 2011 jsem obhájila španělsky psanou disertační práci „Jazykový management nahuatlu v Mexiku“. Po několikaleté přestávce jsem obnovila kurz nahuatlu a výuku o indiánských jazycích v Latinské Americe na Univerzitě Karlově.