Mayská literatura a mexická literatura ve 20. století
Ligorred Perramon (1997) vyděluje na Yucatánu tzv. literaturu yucatánskou z 19. a 20. století, tj. literaturu, která vychází z kulturních kořenů mayské tradice, ale je psaná ve španělském jazyce. Hlavní tvorba spadá do počátku dvacátého století, období formování mexické společnosti, které šlo ruku v ruce s niternou snahou o sjednocení a vybroušení podoby mexického národa. Mexická revoluce je historickým mezníkem, který podnítil vznik mestické literatury. Předkolumbovské civilizace a jejich pestré dědictví se nabízely jako motiv k překonání politické roztříštěnosti. Návrat k hodnotám udržovaným v periferních oblastech Mexika, na venkově, kam se přesunula i politická síla, se stal hybnou silou moderní dynamiky státu. Průkopníkem této tradice v literatuře byl Menendez Bolio a jeho La tierra del faisán y del venado (Země bažanta a jelena, 1922). Úkolem tohoto proudu bylo povznést Mayab – zemi Mayů – do povědomí národa, oslnit její hojností a nabídnout ji jako jeden ze symbolů formování národní identity. Tvorba latinskoamerické literatury oblasti (Ibid, 112) podléhá spíše místu narození autora nebo kulisám příběhu nežli hlubšímu etnickému propojení. Známější jako indigenistický literární proud zaujímá tato kategorie v mexické literatuře pevné místo. Za vlády prezidenta Cárdenase (1934–40) se indigenismus proměnil v oficiální mexickou politiku, díky čemuž byla ve 20. století mayská kultura znovu objevena. Jazykem této literární produkce zůstala i nadále španělština. Pro ilustraci zmiňme autory jako Ermilo Gómez Abreu, yucatánský bard neúnavně připomínaný v mexických čítankách, nebo spisovatelka Rosario Castellanos. Důležitou událostí v tomto období bylo založení Akademie mayského jazyka (Academia de la Lengua Maya, 1937). V průběhu šedesátých a sedmdesátých let se objevovalo stále více souborů se slovesností mayské orální tradice. Osmdesátá léta jsou pro mayské kulturní obrození přelomovým obdobím. Od tohoto okamžiku můžeme hovořit o autorech z maysky mluvících komunit, kteří publikují ve svém rodném jazyce a sami se podílejí na podpoře jeho šíření. V tomto případě hovoříme o Nové mayské literatuře.
citováno ze studie Hanky Matochové „Heterogenita současné mayské literární tvorby“ , více k tématu viz její článek v publikaci:Mexiko – 200 let nezávislosti (2010).